Mácháč a Bezděz

Před pár lety mě kolem půlnoci napadla myšlenka, že bych měla letět na Borneo. Neodolala jsem letence od Qatar Airwais a koupila ji. Pak mě napadlo, že by se to mohlo líbit malé Jonášové, tak jsem ji zavolala. "Jela bys na Borneo?" "Jo." Byla stručná, neboť jsem ji vzbudila. Také koupila letenku a zase šla spát. 

Jednoho krásného květnového rána mě napadla myšlenka, že bych měla jet na Mácháč. Zavolala jsem velké Jonášové: "jela bys na Mácháč?" "Kdy?" "Asi za půl hoďky."  "Jo."  Celé Jonášky! Nic není problém.

Miruška se věnovala plážování, krmení labutí a společenskému životu. Na mě zbyla cyklistika, výstup na Bezděz a koupání. Slunce svítilo jak o život.

Trasa: Staré Splavy - Hradčany po cyklo - rybník Držník po modré - Bezděz (pěší výstup) - po Máchově cestě sjezdík do Doks - po červené do Starých Splavů. Sem tam nějaká odbočka (U Flesla, pojíždění kolem Mácháče...) Hodilo to necelých 40 km, převýšení zanedbatelné.

Dojmy: pěkné cesty, nikde jsem nemusela kolo nosit, ba ani tlačit, ticho akcentované zpěvem ptáků nabušených jarní energií, vůně lesa. Některé úseky zanořené v pouze jehličnatém lese byly trochu nudné. Výstup na Bezděz křížovou cestou parádní. Hlavně protože tam kromě mě nikdo nebyl. Na hradbách jsem si dala Plzničku a další lahůdky od Mirušky, zrak upřený na Máchovo jezero v dáli, na Malý Bezděz, na srnky pod hradbami, obklopená gotickým prostředím a tichem dávných časů. 

Mácháč se snažil vytvořit chorvatskou atmošku a docela se mu to dařilo. Teplota vody v pohodě. Jen pár lidí. Načasování mimo sezónu se vyplatilo.